Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Používáním webu s tím souhlasíte. Další informace.
Autor: Časopis Pískej To! 14.5.2020

Co se vlastně stalo s Robinhem?

(Zdroj obrázku: sportstar.thehindu.com)

Tento článek vyšel v instagramovém časopisu Pískej To a tady vychází na základě domluvené spolupráce.

Fotbal je plný mladých a velice talentovaných hráčů. Neustále se objevuje nový Maradona, nový Pelé, nový Messi nebo Ronaldo. Když už Vás ale samotný Pelé nazve jeho nástupcem, musíte mít zatraceně veliký talent. Co se vlastně stalo s talentovaným fotbalistou, jakým Robinho bez pochyby byl? A proč se z něho stal pouze stín toho, kým měl být?

Robinho, celým jménem Robson de Souza Santos, se narodil 25 ledna 1984. Patřil k nejtalentovanějším hráčům nejen své generace, ale celé historie fotbalu. Předpovídala se mu obrovská budoucnost. V roce 2002, tedy ve svých osmnácti letech byl součástí týmu Santos, který poprvé od dob Pelého vyhrál brazilskou nejvyšší soutěž. „ Robinho může překonat mé úspěchy. Musíme poděkovat bohu za to, že v Santosu přistál další Pelé“, vynášel Robinha do nebes. Hlavně žádný tlak, že? Robinho byl už jako mladičký postrachem všech obránců. Vynikal neuvěřitelnou technikou a v soubojích jeden na jednoho byli obránci soupeře téměř bez šance.

V roce 2004 ukončil sezonu s jednadvaceti vstřelenými brankami v sedmatřiceti utkáních a dovedl tak Santos k dalšímu mistrovskému triumfu. Není divu, že jeho jméno stoupalo stále výš a výš. Svými výkony si vysloužil pozornost předních evropských klubů, a tak bylo pro všechny o to větším překvapením, když navzdory zájmu všech možných klubů a velkoklubů, setrval pro nadcházející sezonu v Santosu.

V roce 2005 jeho rodinu postihla veliká trágedie. Jeho matka byla unesena. Osvobodit se ji podařilo až po šesti týdnech po zaplacení výkupného. Není divu, že vinou těchto událostí byl patrný výrazný pokles formy. I přesto se mu podařilo vstřelit devět branek ve dvanácti utkáních. Zájem o jeho služby neopadl a Santos už si uvědomil, že držet ho nadále v Brazílii, bude nemožné. V červnu roku 2005 se tak Robinho upsal evropskému gigantovi – Realu Madrid!


(Zdroj obrázku: Goal.com)

To, že to pro Bílý Balet nebyl jen tak ledajaký přestup, dokazuje fakt, že Robinho měl tu čest nosit číslo 10, které měl před jeho příchodem na svých zádech Luís Figo. Co se týče statistiky, byla jeho první sezona v Realu Madrid velice úspěšná. Vstřelil čtrnáct branek v sedmatřiceti utkáních. I přes záblesky dokonalosti, byl však jeho největším problém udržet si konzistentní výkonnost a tak navzdory obrovskému očekávání nejen Realu Madrid, ale celého fotbalového světa, strávil Robinho první poloviny následující sezony spíše na lavičce náhradníků. Robinho se v žádném případě nevzdal. Dalo to sice dost práce, ale tehdejšího trenéra Realu Madrid Fabia Capella svými výkony přeci jen přesvědčil o důležitosti pro první tým. Řekl si tak o větší herní vytížení, které na začátku druhé poloviny sezony přišlo. Robinho se konečně usadil v základní sestavě a hrál důležitou roli v cestě za mistrovským titulem. Pro Real Madrid se jednalo o mistrovský titul číslo 30., pro Robinha číslo 3. Následovala další mistrovská sezóna, ke které Robinho přispěl jedenácti góly a osmi asistencemi. Brazilský klenot ale dál zůstával za očekáváním. Kromě úspěchů na domácí scéně, s Realem nic dalšího nezískal. Především v Evropě to bylo trápení. Po dobu jeho působení se Bílý Balet v Lize Mistrů nedokázal probojovat dál, než do osmifinále. To samé můžeme říci i o Copa del Rey, tedy španělském poháru. I přesto, že tento pohár je v důležitosti asi až na posledním místě, se Real nedokázal probojovat přes osmifinále. Brazilec v Madridu tedy dvakrát dobyl španělskou ligu a získal i jeden španělský superpohár. Za celé své působení byl třetím nejlepším střelcem Realu Madrid. Před ním byly jen dvě ikony - Raúl a Ruud van Nistelrooy. Byl hráčem s druhým nejvyšším počtem asistencí a dokázal se probojovat do TOP 10 fotbalistů, kteří byli nominováni na Zlatý Míč. Robinhovo působení v Realu Madrid nemůžeme nazvat jako neúspěšné, ale s obrovským očekáváním, se kterým Robinho do Realu Madrid přestupoval, pro něho bylo v podstatě nemožné, aby v očích fotbalových fanoušků uspěl.

Přestup do Manchesteru City… Nebo do Chelsea?

Ramón Calderón, tehdejší prezident Realu Madrid, slíbil, že s Robinhem začne jednat o novém kontraktu, který by odrážel jeho větší důležitost pro tým.  Jednání se původně měla rozeběhnout v zimě roku 2008. Nestalo se. Calderón se následně nechal slyšet, že jednání přesune na léto, kdy už bude po sezoně. Ani to se však nestalo. Postupem času vyšlo najevo, že Robinho měl být součástí dohody a hrát důležitou roli při přestupu Cristiana Ronalda. Protože jednání mezi Manchesterem United a Realem Madrid tehdy nedopadla dobře, Calderón se rozhodl začít s Robinhem projednávat novou smlouvu. Ten to však odmítl. Upřímně, můžeme se mu divit? Robinho byl následně velice blízko přestupu do Chelsea, která už to všechno brala jako jasnou věc. Transfer domluvený a smlouva nachystána. Přestupu nic nebránilo. Vedení Chelsea si přestupem bylo tak jisté, že dokonce před podpisem smlouvy začali v Anglii prodávat dresy s jeho jménem, a přesně to se jim podle pozdějších slov Robinha stalo osudným. Real Madrid z ničeho nic od přestupu ustoupil a dohodl se s Manchesterem City, kam za 42 milionů eur přestoupil. Celkem zvrat.

„Chtěl jsem přestoupit do Chelsea. Scolari mi řekl, že budu pro jeho tým rozdílovým hráčem“

„Naneštěstí, Real Madrid s nimi ukončil jednání. Nelíbilo se jim, že Chelsea už prodávala dresy s mým jménem, dříve než byla podepsaná smlouva.“

„Jsem si jistý, že to bylo tím důvodem. Další důvod byl, že mě Real nechtěl prodat do klubu, který hrál Ligu Mistrů. Chelsea ji hrála. City ne.“

Celá tahle tahanice ohledně přestupu možná zapříčinila i to, že Robinho letěl do Manchesteru podepsat smlouvu, ale celou dobu si myslel, že přestupuje do Chelsea. Na své první tiskové konferenci totiž uvedl, že Chelsea mu dala dobrou nabídku a on ji přijal. Jeden z novinářů ho následně opravil. „Myslel jste Manchester, ne?“, „Ano, ano, Manchester. Omlouvám se.“


(Zdroj obrázku: Sports Finding)

Robinho se tak stal první větší investicí nových a po úspěchu hladových majitelů Manchesteru City. Měl být základním kamenem nového týmu. První sezona dopadla ještě dobře. Robinho se pozice lídra klubu zhostil velice dobře. Největším problémem ale bylo, že Robinho to celé sám utáhnout nemohl. Citizens byli teprve na začátku přestavby klubu a jeden fotbalista zázrak dokázat nemohl. I tak ale nastřílel 14 ligových branek. Stal se nejlepším střelcem klubu a celkově čtvrtým nejlepším střelcem tehdejšího ročníku Premier League. Mimo ligu vstřelil jen jednu branku a to ve skupině Evropské ligy, tehdy ještě hrané pod názvem Pohár UEFA. V lize Citizens skončili na 10. Místě, v FA Cupu vypadli ve třetím kole, v Ligovém poháru dokonce ve druhém a v Evropské lize vypadli ve čtvrtfinále. V následující sezoně se Robinhova kariéra zlomila. Ze začátku sezony chyběl tři měsíce kvůli zranění. Zmeškal 12 ligových zápasů. Jedinou branku po svém návratu vstřelil proti Scunthorpe United v rámci FA Cupu. V utkání proti Evertonu se mu dokonce povedlo být stažen ze hry i jako střídající hráč. V osmé minutě nahradil Santa Cruze, který se zranil. Robinho hrál ale tak příšerně, že ho Roberto Mancini po hodině hry stáhl a nahradil ho dalším ze svých náhradníků. Robinho se zkrátka nedokázal vrátit do formy a stal se jen dalším do počtu. V lednu 2010, tedy po roce a půl, se z Manchesteru stěhoval zpět do Brazílie.

Podle jeho slov by v Manchesteru neodehrál tolik utkání, a tak se kvůli nadcházejícímu Mistrovství světa rozhodl vrátit zpět do Brazílie. Konkrétně do Santosu, kde strávil půl roku na hostování.

Robinho věděl, že v Manchesteru už být nechce. Velký zájem o něho byl v Turecku, to ale odmítl s tvrzením, že preferuje přestup do Itálie, nebo Španělska. V září roku 2010 tak rozepsal další kapitolu v AC Milán. Italský klub za něho zaplatil 18 milionů eur.


(Zdroj obrázku: BeSoccer)

V první sezoně, strávené na San Siru, by se ještě dalo mluvit o záblescích starého dobrého Robinha. Ve všech soutěžích vstřelil 15 branek, z toho 14 v lize, čímž AC pomohl k vítězství Serie A. Další trofej získal ihned ze začátku nadcházející sezony, kdy se AC Milan podařilo vyhrát italský superpohár. V sezoně 2011/2012 vstřelil ještě 10 branek, ale poté už to s ním šlo jen z kopce. V té nadcházející vstřelil ve všech soutěžích 2 branky a v té další 5 branek. Po čtyřech letech strávených v Itálii se znovu vrátil do Brazílie. Odtud putoval do Číny, znovu do Brazílie a do Turecka. Teď je mu 36 let a kariéru dohrává v Basaksehiru.

Robinho se snad ani nedá vinit za to, že by kariéru vyměnil za peníze, jak by Vás asi v první řadě napadlo. Na Robinha můžeme vzpomínat jako na hráče s obrovským talentem a s obrovským potenciálem, se kterým bylo spojováno obrovské očekávání. Především brazilských fanoušků, kteří očekávali nového Pelého. Těžko říct, jestli za to všechno mohou zranění, nebo rovnou přestup do Mancehsteru City, ke kterému byl spíše donucen Realem Madrid - ten ho vypekl při jednáních ohledně nové smlouvy a zatrhl mu přestup do Chelsea. Zhrzenému Robinhovi tak poslední den přestupového období nezbylo nic jiného než přesun do Manchesteru. Robinho neprožil vyloženě špatnou kariéru. Získal 12 klubových trofejí a vstřelil víc jak 250 golů. Všichni ale čekali víc. O hodně víc.

Jak jste Robinhovu kariéru vnímali vy? Dejte nám vědět do komentářů :)

Děkujeme Časopisu Pískej to! za spolupráci. Pokud se vám článek líbí, další články z časopisu naleznete tady :)


Jak se vám článek líbil?

Průměr:

90.8%



Průměr: 90.8%