(Zdroj obrázku: 90min.com)

Danny Ings - znovuzrození kanonýra

Harry Kane, Marcus Rashford, Mohamed Salah nebo Raheem Sterling. Co jméno, to vynikající střelec. Kromě toho, že tyto ofenzivní hvězdy nastupují v nejlepší lize světa a svou hrou baví miliony fanoušků, mají letos ještě jedno společné. Nikdo z nich v této sezoně Premier League nenastřílel více gólů než útočník Southamptonu Danny Ings.

Bylo patnáctého října roku 2015 a fanouškům Liverpoolu kolovala v žilách čerstvě okysličená krev. Ono vzrušení do města na řece Merseyside přinesl německý stratég Jürgen Klopp, kterého vedení Reds představilo jako nového manažera. Muž, který o sobě na první tiskové konferenci prohlásil, že je “The Normal One”, se se svým realizačním týmem chystal na první den v tréninkovém centru Melwood.

Na první trénink pod entuziastickým trenérem se těšil také tehdy třiadvacetiletý Danny Ings, jehož sebevědomí bylo v té době v nebeských výšinách. Před třemi dny si odbyl debut v reprezentačním dresu Anglie a v následujících dnech chtěl Kloppovi ukázat, že pro něj může být platným hráčem v nově vznikajícím kádru.

Místo boje o pozici na výsluní však rodák z Winchesteru končil tréninkovou jednotku ve velkých bolestech. Následná vyšetření potvrdila nejhorší Ingsovy obavy a přetržený přední křížový vaz ukončil útočníkovu první sezonu v dresu Reds po příchodu z Burnley dřív, než vůbec stihla pořádně začít.

Jestli někdo může opravdu říct, že si své místo v Premier League opravdu vydřel, je to právě Danny Ings. Jako kluk ze základní školy toužil zářit v dresu Southamptonu, poblíž kterého vyrůstal. V tamější akademii ho ale odmítli se slovy, že je na fotbal moc malý. Danny se však nevzdal a jeho otec jej přihlásil do regionální akademie, odkud si talentovaného útočníka do svého mládežnického výběru vytáhl regionální konkurent Saints - AFC Bournemouth. 

Zlom přišel v roce 2011, když se po několika hostováních a výborných výkonech v dresu Cherries Ings posunul o soutěž výš, tedy do Championshipu, kam si jej ze společné anabáze v Bournemouthu vytáhl jistý Eddie Howe a jejich společným cílem bylo dostat Burnley mezi elitu. Danny Ings se v novém působišti chytl a v postupové sezoně 2013/14 nastřílel 22 gólů, čímž si vysloužil cenu pro hráče roku. Jedna věc je však v jeho sportovním životě poněkud výraznější než góly a nablýskané ceny. Kaňkou na jinak slibné kariéře jsou totiž útočníkovy zdravotní patálie.


(Zdroj obrázku: bleacherreport.com)

Když zazní jméno Danny Ings, většinu fotbalových nadšenců jako první napadne slovo zranění. Naprosto oprávněně. Už v sedmnácti letech vyřadilo kluka z rozvedené rodiny zranění břicha na několik měsíců ze hry. V Burnley kvůli poškozené kolenní chrupavce strávil na rehabilitačním lehátku dokonce šest měsíců a jeho křehké zdraví se mělo nejvíce projevit v červeném dresu Liverpoolu.

Po onom neštěstí v Melwoodu z října roku 2015 se Ingsovi podařilo vrátit na poslední zápas sezony proti West Bromu, což bylo pro mnohé experty z řad zdravotníků velké překvapení. Realizační tým ale nechtěl Dannyho návrat do kolotoče těžkých zápasů pod vlajkou Premier League uspěchat, a tak Ings nabíral v nové sezoně kondici v rezervním týmu. Vše směřovalo k návratu na nejvyšší úroveň, jenže na kalendáři se opět objevil měsíc říjen.

První zápas mezi elitou v sezoně 2016/17 byl pro útočníka Reds na programu v Ligovém poháru proti Tottenhamu. Do něj Danny Ings skutečně zasáhl a na hřišti strávil 22 minut. Těch 1320 sekund bylo ale na dalších jedenáct (!) měsíců jediných, ve kterých se rodák z jihu pral o vítězství v kulisách Anfieldu nebo jakéhokoliv jiného fotbalového stadionu. Místo toho byl opět odsouzen k nekonečným dnům s fyzioterapeuty a klubovými doktory. Zranění tentokrát pravého kolena Ingse připravilo o další celý ročník. V tom se Liverpool dostal do TOP 4 a v ofenzivě se o pozornost začalo hlásit duo Roberto Firmino a Sadio Mané. 

I tak se ale Danny vrhl s plnou vervou do rehabilitace a dokázal se vrátit do kádru týmu, který se v sezoně 2017/18 dokázal probojovat do finále Ligy mistrů a naplno ukázal svůj potenciál. Pouhých osm startů a jeden gól však ani přinejmenším nemohl uspokojit hladového (a zdravého) Angličana, kterému v té době bylo ideálních 26 let a toužil všem dokázat, že na to stále má.


(Zdroj obrázku: thesun.co.uk)

Dva ročníky prakticky bez fotbalu však neznamenaly Ingsovo vytržení z kabiny. Tevéz z Hampshire, jak se Dannymu přezdívá pro jeho herní podobnost s argentinským forvardem, byl velkým oblíbencem v kolektivu. Málokdo ví, že už ve svých dvaadvaceti letech založil nadaci na podporu tělesně hendikepovaných dětí, kterou sám financoval. A právě svým otevřeným srdcem a pozitivním přístupem si získal kabinu i celý realizační tým v čele s Kloppem. Ten jej i přes původní protesty pustil v další sezoně na hostování.

Ingsovi se tak v sezoně 2018/19 splnil dětský sen. Konečně se stal hráčem Southamptonu, kterému fandil ve svých školních letech a jehož trenéři mládeže mu tehdy zlomili srdce s odkazem na jeho nedostatečnou výškovou vybavenost. Tým ze stadionu St Marry´s se sice téměř celý ročník pral o záchranu, která se nakonec povedla. Mnohem důležitější ale byla tato sezona pro Dannyho z individuálního hlediska. Odehrál v ní totiž 24 zápasů, což byla největší porce herního vytížení od ročníku 13/14 v dresu Burnley. Ingsovy se tak mohlo vrátit dlouho ztracená herní pohoda a sebevědomí, které jistě podpořilo také sedm vstřelených gólů.

V prosinci 2018 navíc tým převzal progresivní trenér Ralph Hasenhüttl, který je často spojován právě s Jürgenem Kloppem pro svůj důraz na náročnost a vysokou intenzitu hry. Ingsova hodnota pro tým s příchodem Rakušana stoupla a v systému 4-4-2 začal zastávat důležitou roli dravého útočníka. Na konci sezony se hostování automaticky změnilo v přestup a hráč s číslem 9 spolu s celým týmem vyhlížel nový ročník.

Sezona 2019/20 byla pro Saints jedním slovem černobílá. Po domácí prohře 0:9 s Leicesterem byl southamptonský fotbalový klub podle mnoha expertů největším adeptem na sestup. Ještě na začátku prosince se tým z přístavního města utápěl v sestupových vodách a připomínal zrezivělou loď s mnoha prasklinami. V důležitém období vánočních svátků jako by se podařilo všechny spáry utěsnit a posádka kapitána Hasenhüttla zůstala neporažena ve třech důležitých bitvách. Ty byly předzvěstí velkého obratu. Obratu, jehož hlavní tváří se stal právě mnohými odepisovaný útočník Danny Ings. „Danny každý týden tvrdě dře. Uvědomuje si, jak je pro nás důležitý,” řekl na adresu střelce Hasenhüttl.

Už do přerušení soutěže, z důvodů nám všech známých, stihl nasázet v dresu tápajícího celku neuvěřitelných 15 gólů. Neúnavné napadání rozehrávky soupeře, dobrý pohyb bez míče a rychlá orientace v prostoru. Taková byla Ingsova hra na pozici útočníka v již zmiňované formaci 4-4-2. Koronavirová přestávka Southamptonu ještě více pomohla a  výborné  Dannyho statistiky šly ruku v ruce s těmi týmovými.


(Zdroj obrázku: yahoo.com)

Po restartu ligy se Danny trefil sedmkrát a více přesných zásahů (9) si připsal pouze Raheem Sterling. Po takzvaném lockdownu byl tým rakouského manažera třetím nejlepším v celé lize, když posbíral 18 bodů. Lepší byli pouze Liverpool a Manchester City. Guardiolovi svěřenci dokonce odcházeli ze vzájemného zápasu se Southamptonem s prázdnou. Saints se nakonec v tabulce vyšplhali na jedenáctou příčku, což byl sám o sobě malý zázrak. O to překvapivější je pak pohled na tabulku doma/venku. Zatímco na domácím hřišti byl horší pouze sestupující Norwich, při výjezdech patřil Soton k těm nejobávanějším a obsadil v této dílčí tabulce třetí místo. Proto černobílá sezona.

Ještě větším zázrakem než záchrana se mohl zdát Ingsův závod o zlatou kopačku. Až do posledního kola totiž bojoval na dálku s Vardym a Aubameyangem o trofej pro nejlepšího střelce sezony. Jen pro zajímavost, posledním hráčem mimo TOP 6, který na toto ocenění dosáhl, byl v roce 2000 Kevin Phillips ze Sunderlandu. Posledním hráčem v červenobílém dresu Saints, který zlatou kopačku zvedl nad hlavu byl legendární Kevin Keegan v dávných letech 1981/82.

Danny Ings se nakonec zastavil na čísle 22 a o jeden jediný gól nestačil na Vardyho. Tímto počinem dorovnal svůj sedm let starý osobní rekord z Championshipu. Obdivuhodný je navíc fakt, že kromě jednoho gólu z penalty vsítil všechny branky ze hry. Litovat pak může šesti nastřelených břeven, což je spolu s De Bruynem a Rashfordem nejvíc z celé ligy. Pomyslná stříbrná kopačka dělená s gabonským reprezentantem je však pro Dannyho Ingse po mnoha sezonách trápení velkým zadostiučiněním a obrovským úspěchem. Vždyť ještě před startem sezony bookmakeři vypsali na vítězství nevysokého útočníka kurz 250/1.

V osmadvaceti letech všem pochybovačům dokázal, že za určitých okolností dokáže být nadprůměrným hráčem. Hráčem, který dokáže být nezastavitelný, pokud se mu vyhýbají zranění. Experti stanice SkySports dokonce Ingsovu formu označili jako reprezentační, takže je docela možné, že se hráč podívá na odložené EURO a po pěti letech opět navlékne dres Albionu. Alfou a omegou dalšího vývoje Ingsovy kariéry je ale zdraví, které mu musí vydržet. Sám osmadvacetiletý ani v těchto úspěšných časech nezapomíná na začátky a na lidi, díky kterým se stal hvězdou. „Největší zásluhu na mé kariéře má můj otec s jeho přítelkyní. Vozili mě na každý trénink, zápas i turnaj. Mají největší podíl na tom, jak se vyvíjela moje cesta. Díky nim jsem tam, kde jsem.”


Jak se vám článek líbil?

Průměr:

96.4%




StaršíJadon Sancho - nejžádanější